Název Hříškov vznikl od osobního jména Hřech. První zmíňka pochází z roku 1318. Vaněk z Hříškova a Trojan z Vinařic pohánějí Vojena z Hříškova pro loupež na pokojné cestě. Ves měla až do zrušení poddanství pět vrchností.
K Tynci Panskému patřilo jedenáct čísel a to čísla domů 12, 17, 18, 28, 30, 46, 52, 54, 57, 58, 61. Druhá vrchnost byla Pátecká, k ní patřilo devět domů 5, 8, 10, 20, 21, 26, 27, 45, 53. Třetí Kornhauskému (Mšec) panství domy 23, 24, 25. Čtvrté panství Toužetínské domy 3, 9, 59, 60. Pátý dvůr s manstvím k Vyšehradu náležející měl tři poddané.
Manství Buškovské
Bohatí lounští měšťané Trouba z Javora a Jileš z Chlumčan a Šebek Zigmund byli od husitských válek majitelé manství. Když umřeli spadlo manství pod správu krále. Roku 1461 dal král Jiří z Poděbrad Václavovi ze Skuhrova, který jej spravoval až do roku 1483. V tomto roce panství koupil Bušek z Horešovic jinak nazývaný z Hříškova a od té doby se nazývá manství "Buškovské". Po smrti Buškovo manství zdědila jeho manželka Justina z Jezevec, která obchodem v roce 1502 odkázala dva dvory v Hříškově na opravu kostela sv. Bartoloměje v Rakovníku. Po shoření zemských desek, Piran Kapoun ze Svojkova je dal opět vložiti do zemských desek zemských r. 1543. Rakovničtí sami tyto dvory nespravovali, ale najali je Martinovi, Janovi Válovi a Pršovi z Bedřichovic. Rakovnická obec užívala statku jako kmetčího, i přesto že byl statkem manským. Pro velkou vzdálenost se dožádala u císaře Rudolfa II, aby statek prodal a vyměnil za bližší. Tou dobou obsahoval větší statek: stavení s větší světnicí, kuchyní, komory a sklepy a maštale zděné pro všechen dobytek, tři stodoly, pekárnu, kůlny pro vozy a jiné potřeby, 4 lány, štěpnici hrozenou, několik luk a chmelnic, lesů a hájů. Menší statek měl stavení o 6 komorách, a čtvrtinu lánu. K prodeji přišlo teprve r. 1616 za statek větší a koupil ho Bohuslavovi Havlatovi. Ač Rakovničtí drželi statek jako kmetčtí (podanný) hájil soud manský. V r. 1712 mu vládl Daniel, Jiří, Vojtěch a Matěj společně, potomci Bohuslava Havlaty ze 4.kolene. Roku 1760 15. ledna rozdělil Šimon Havlata svůj dvůr manský tak, že od té doby se jmenoval Bušovský I. a II. díl. Roku 1784 koupil Jan Ferles I. díl a r. 1792 prodal II. díl Daniel Havlata manželům Václavu a Otýlii Šchustrovým. Za Jana Ferlesa bylo odprodáno 18 sáhů dílu I. Buškova na židovskou synagogu. Dědici Václava Schustera, Antonín a Václav (bratři) prodali spolu s Františkem a Václavem Váhlou, kteří mezi tím získali první díl manství, Matěji a Elišce Heinzovým a v r. 1846 ho prodali svému bratru Janovi. V roce 1873 koupen rodinou Mlejneckých. Po smrti Františka Mlejneckého koupil r. 1891 statek Václav Jirásek.
Díl panství Tynce Panenského
Byl původně majetek pánů ze Žerotína. Plichta ze Žerotína předal panství Elišce abatyši. Husitskými válkámi panství měnilo majitele. Po Bělohorské bitvě bylo usilováno o znovuzřízení prvního kláštera Klárisek v Čechách u sv. Anežky v Praze a rozkaz arcibiskupa Arnošta Haracha zněl, aby Týnecké jeptišky se přestěhovali do Prahy a oba kláštery se spojili v jeden. Týnecký dal jeptiškám statky a Pražský jméno. Až příkaz dvorního dekretu r. 1782 26. června ukončil činnost kláštera který se honosil řeholními sestrami Anežkou, dcerou krále Otakara Přemysla I. a mnohými urozenými předních českých rodů, zvláště Žerotínů. Ve vlastní správě byly statky klášterní do r.1797. Protože nic nenesly byly prodány rodině Pražských měšťanů Tuscani a od nich se dostaly Vojtěchu Remrovi. Pak jsou prodány Terezii hraběnce z Herbersteinů majitelce Libochovic která je spojila se svým panstvím v Žerotíně.
Díl panství Páteckého
Tohoto panství jsou nejstarší držitelé bratři Zikmund Purkhart a Václav Bavorové ze Zichova (znak kolo), kteří ho spravovali již od jejich patnácti roků. Roku 1478 panství od nich koupil Zigmund Bareš z Kamenice. Zikmund Bareš měl z panství dvě třetiny a jeho manželka Kateřina z Landsteina jednu třetinu. Pak panství prodali Děpoldovi z Lobkovic na Bilině 31.října 1524. Po Děpoldovi panství dostal jeho syn Jiřík, jehož manželka Eliška Krojířka z Krajků byla podruhé provdána za Jana Valdštýna a prodala je Janovi ze Sovince a Doubrovice, který ho připojil k panství Toužetinskému 15 května r.1554.
Výňatek ze spisků Farní osady Smolnické.
Napsal František Štědrý, farář ve Slavětíně.